Lesy jsou naším národním bohatstvím i jedním z nejvýznamnějších nositelů ekologické stability celé krajiny také proto, že zabírají celou třetinu rozlohy našeho území. Hlavním problémem je převaha porostů s nevhodnou, přírodě vzdálenou druhovou, věkovou i prostorovou skladbou a nízkou ekologickou stabilitou, projevující se mj. malou odolností vůči různým nepříznivým vlivům (vítr, hmyz, kyselé deště, imise). Stabilita lesů byla oslabena holosečným obnovním postupem s následnou většinovou výsadbou smrku. To vše mělo špatný vliv i na stav lesních půd a odtokové poměry. Situaci navíc zhoršují stále příliš vysoké stavy spárkaté zvěře.
Chceme zvýšit podíl přirozené druhové skladby lesů i jejich prostorové rozrůzněnosti, a podíl přírodě blízkých obnovních a pěstebních postupů, zachovat a stabilizovat drobné přírodní a historické prvky v lesích (přírodní toky, prameniště a studánky, luční enklávy, doupné stromy, smírčí či hraniční kameny apod.) a podporovat další mimoprodukční funkce lesů, včetně udržitelných forem turismu.
Budeme prosazovat trvale udržitelné hospodaření v lesích zapojením státních lesů do prestižního systému certifikace lesů a produkce dříví FSC. Lesy ve zvlášť chráněných územích (v případě chráněných krajinných oblastí jejich I. a II. zón) mají být zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení s režimem zapracovaným do oblastních plánů rozvoje lesů a závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a osnov. Budeme podporovat výraznější odstupňování míry finančních podpor podle míry omezení klasického hospodaření v lesích a prosazovat obnovu lesa pomocí přirozených melioračních a zpevňujících dřevin tak, aby v roce 2010 dosáhlo v obnovovaných lesních porostech jejich zastoupení alespoň 50 %. Navrhneme program přírodě blízkých lesů a luk v nivách řek a potoků pro jejich mimořádný ekologický a protipovodňový význam.
Podpoříme přeřazení palivových produktů z biomasy (brikety, pelety) do snížené sazby DPH. Chceme také snížit toleranci k nezákonným velkým holosečím a zvýšit kontrolu hospodaření všech vlastníků v lesích i postih různých těžeb a poškození, nezpůsobovaných vlastníky. Rovněž budeme podporovat změnu mysliveckého zákona a jeho prováděcích vyhlášek ve prospěch postupného zajišťování rovnováhy mezi lesními ekosystémy a stavy zvěře v přírodě.
Zemědělská půda je živý organismus a jen obtížně obnovitelný zdroj. Zemědělství je nejen základem výživy lidstva, ale i péče o krajinu. Nesmí být jen jedním z odvětví českého hospodářství. Zemědělská půda představuje nejrozšířenější typ prostředí (54,3 % plochy státu). Za posledních 60 let prošla překotným vývojem daným kolektivizací zemědělství v 50. letech a přechodem na průmyslovou velkovýrobu v 70. letech. Dodnes je postižena nadměrným zorněním, likvidací drobných ekostabilizačních prvků v krajině, obrovskou míru vodní eroze a všeobecného znehodnocení půd a jejich znečištění cizorodými látkami z hnojiv a pesticidů. V důsledku toho dochází ke ztrátě přirozené úrodnosti, snížení schopnosti retence vod, biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů. Například erozí je dnes středně a silně ohroženo přibližně 40 % výměry zemědělské půdy, a to přestože někde došlo k žádoucímu zvýšení podílu travnatých ploch. Mimoprodukční funkce zemědělských ploch je nezpochybnitelná, jejich podobu ale dodnes určují téměř výhradně technologické požadavky.
Přitom se potýkáme i s nadprodukcí potravin diskutabilní kvality a s přílišnou závislostí zemědělství na dotacích. Chceme zemědělství prospěšné lidem i krajině. Chceme zastavit znehodnocování zemědělské půdy. Dále chceme, aby bylo ekologickým zemědělstvím v roce 2010 obhospodařováno alespoň 10 % zemědělské půdy, čímž chceme zároveň několikanásobně zvýšit produkci biopotravin. Osvětu a informovanost o biopotravinách chceme podporovat alespoň ve stejné míře, jako klasickou produkci. Podpoříme ekologické zemědělství i řadou dalších opatření. Mimo jiné navrhujeme doporučené kvóty podílu biopotravin ve veřejném nekomerčním stravování (školy, nemocnice, úřady, zdravotnická a sociální zařízení, ….). Výrazně zjednodušíme administrativní systém ekologického zemědělství a jeho kontroly.
Chceme podporovat dotace na péči o kulturní krajinu, nikoliv dotace na produkci plodin, jejichž výkup nebo vývoz musí být znovu dotován z veřejných rozpočtů. Budeme prosazovat zatravňování ploch výrazně narušených vodní erozí, ochranných pásem v údolních nivách či obdobná protierozní opatření i návrat ekostabilizačních prvků do zemědělské krajiny (biokoridory, větrolamy, remízky, meze, solitární stromy, mokřady). Podpoříme financování těchto prvků z krajinotvorných programů. Podporu zemědělců z veřejných zdrojů nasměrujeme více na péči o krajinu a na zemědělské systémy šetrné k životnímu prostředí. To znamená například: zahrnout do dotačních podmínek povinný minimální podíl ekologicky stabilních ploch typu travnatých ploch, biokoridorů a biocenter , maximální velikost jednotlivě obhospodařovaného pozemku, prosadit využití bioindikátorů či stavu půdy jako podmínky pro přidělení dotace. Podpoříme též pěstování rostlin pro energetické a surovinové využití jako přínosný alternativní program pro naše zemědělce.
Je nezbytné naše požadavky prosazovat především v rámci mezinárodní spolupráce na úrovni Evropské Unie, která v současnosti zásadně určuje vývoj zemědělské politiky ve všech 25 zemích EU. Právě v Bruselu leží peníze na většinu navrhovaných opatření. Chceme také hledat způsoby, jak všechny náklady na produkci včetně náprav škod na životním prostředí z nešetrného hospodářství (voda, půda, ekosystémy) započítat do ekonomického cyklu.
Chceme také urychlit řešení vlastnických vztahů k půdě. K tomu je zapotřebí zkvalitnit a urychlit komplexní pozemkové úpravy (KPÚ). Chceme, aby proběhly přibližně během 20 let všude tam, kde je to účelné. Jde nám o to, aby bylo možno zřídit tzv. společná zařízení (polní cesty, protierozní opatření, biokoridory a biocentra, ostatní zeleň, vodní plochy a mokřady i revitalizace toků) i seskupit vlastníkům jejich pozemky ke snadnějšímu obhospodařování. Dále chceme okamžitě zastavit rozprodej a rozdávání státní půdy a prověřit její potřebu pro krajinotvorné a obdobné účely.
Výraznou součástí české krajiny jsou řeky, potoky a rybníky. I jejich stav doznal výrazných, převážně nevhodných změn, a to zejména ve 20. století: napřimování toků a opevňování jejich břehů, výstavba příčných překážek na tocích (zejména jezů a přehradních hrází), znečištění vod, velkoplošné odvodnění pozemků (čtvrtina zemědělské půdy) a intenzifikace chovu ryb. Celková délka toků na území ČR se v minulém století zkrátila o jednu třetinu. V mnoha krajích je stále nedostatek drobných nádrží, které mimořádně zvyšují biologickou rozmanitost a zlepšují zadržení vody v krajině.
Na našem území prakticky vymizel losos obecný (ten se pomalu začíná vracet), hlavatka podunajská a celá řada dalších druhů živočichů. Provedené úpravy měly i další nežádoucí účinky: narušení režimu odtoku vody z krajiny, jeho zrychlení a zvýšení ničivosti povodní. V řekách a nádržích se často nedá koupat kvůli řasám a sinicím, a to přesto, že se jakost vod v některých parametrech výrazně zlepšila. Mnohé řeky a potoky nedávají sportovním rybářům šance k vyžití.
Chceme vodu k rekreaci a ke koupání. Navrhneme zpřísnění legislativních podmínek ochrany vod před splachy z polí, podpoříme masivní financování staveb ČOV, či jejich zlepšování a rozšiřování o tzv. třetí stupeň čištění i osvětu k používání bezfosfátových pracích a čistících prostředků. Iniciujeme vydání vyhlášky k zákazu těch fosfátových. Pokud průmyslové provozy nebudou dodržovat stanovené limity a budou vypouštět nebezpečné látky do vod, nebudou vyrábět vůbec. Omezíme pravidla pro udělování výjimek na hnojení rybníků kejdou a budeme prosazovat omezení přerybnění.
I přes velmi špatné a draze zaplacené zkušenosti z povodní v letech 1997 a 2002 pokračuje nevhodné zastavování údolních niv i snaha o řešení protipovodňové ochrany převážně pomocí velkých nádrží a nevhodných způsobů úprav toků. Chybí podmínky pro účinnější řešení vlastnických vztahů při naplňování vládního programu Revitalizace říčních systémů. Opatření, která prováděly předcházející vlády, nejsou dostatečně účinná.
Chceme napravit toto nechtěné dědictví minulosti. Prosazujeme účinnější protipovodňovou ochranu i lepší podmínky pro sportovní rybáře. K tomu je nutné především zvyšovat retenční schopnost krajiny jako celku, napravit negativní důsledky nevhodně provedených pozemkových úprav a nevhodných způsobů zemědělského obhospodařování půdy, obnovit mimoprodukční funkce drobných vodních toků, nádrží a mokřadů, včetně přirozené protipovodňové ochrany. Tím rozumíme zejména odsazování hrází dále od toků, využití nezastavěných niv k rozlivům povodní a zmírňování či odstraňování technického charakteru koryta a jejich přiblížení původnímu geomorfologickému typu. Budeme prosazovat stavby rybích přechodů. Podpoříme řádové zvýšení prostředků na výše uvedená opatření, a to omezením výdajů na investice do megalomanských staveb a vodních cest, zejména jezů na Labi a kanálu Dunaj – Odra – Labe.
Výše uvedená opatření budeme prosazovat při přípravě plánů oblastí povodí a programů opatření, které se připravují podle rámcové vodohospodářské směrnice EU (2000/60/ES) s dosažením stanovených cílů do roku 2015.
I přes celkově neuspokojivý stav přírodního prostředí v ČR je u nás převážná část přírodně hodnotných území chráněna. Chybí vyhlásit některé chráněné krajinné oblasti (CHKO) a zajistit vytváření soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000. Chceme rozšířit počet chráněných krajinných oblastí. Ten by se měl zvýšit ze současných 25 na nejméně 30, a to vyhlášením CHKO Novohradské hory, Brdy, Střední Poohří – Doupovské hory, Západní Krušné hory, Dolní Poorličí a Dolní Pomoraví (oblast soutoku Moravy a Dyje). Lepší územní ochranu si zaslouží také Česká Kanada (Kunžacko a Javořická vrchovina) a Chřiby. Stejně tak je důležité dokončit v České republice evropskou síť lokalit Natura 2000. Součástí programu pro všechna chráněná území je i podpora citlivé péče o ně. Zavedeme transparentní a efektivní systém vyplácení náhrad za újmu způsobenou z titulu ochrany přírody.
Z hlediska ochrany vybraných druhů živočichů a rostlin je problémem především ubývání jejich přirozených stanovišť a likvidace velkých šelem (zejména rys, vlk, medvěd) pod záminkou jejich škodlivosti.
Podpoříme systém záchranných programů ohrožených volně žijících živočichů a rostlin. K jejich ochraně přispějí i opatření navrhovaná v oblasti lesů, vod a zemědělství. Chceme vytvořit podmínky pro to, aby se velké šelmy, které přirozeným způsobem regulují stavy zvěře, natrvalo vrátily do většiny našich hor. Pomůžeme připravit a realizovat program výstavby oplocení vybraných silničních i dálničních úseků a migračních přechodů pro volně žijící živočichy v místech jejich migrace.
Naše krajina prodělává největší změny od dob baroka, tedy za posledních přibližně 300 let. Nejdřív totální rozvrácení venkovské krajiny „socialistickým zemědělstvím“, necitlivou těžbou uhlí, kameniva a štěrkopísků a nyní opuštěním od hospodaření, zarůstáním plevelem, nebo naopak pohlcováním rozsáhlou živelnou urbanizací - zástavbou rodinnými domky, supermarkety, halami a sklady. To znamená značný úbytek nezastavěného prostoru jako jedné z významných kvalit volné krajiny. Zmizela řada drobných prvků v krajině i přechodových ploch (ekotonů). Zhoršila se prostupnost krajiny s negativními dopady pro člověka i volně žijící druhy živočichů a zprostředkovaně i rostlin. Na mnoha místech naší země byly vážně narušeny estetické hodnoty krajiny a krajinný ráz.
Chceme zdravou a harmonicky se vyvíjející krajinu, která je předpokladem i pro kvalitu života jejích obyvatel. Krajina by se proto měla stát předmětem naší péče stejně jako kulturní památky. Pěkná krajina je i zdrojem stabilního příjmu, především z udržitelného rekreačního využití.
V současnosti je faktická podpora využívání opuštěných areálů továren, bývalých kasáren či zemědělských staveb (brownfields) téměř nulová. Dosavadní vládní politika naopak bohužel podporuje novou investiční výstavbu na „zelené louce“ např. ve formě dotací na výstavbu nových průmyslových zón, často v blízkosti opuštěných areálů. ČR je nyní velmi atraktivním cílem pro zahraniční investory, jde tedy o častý problém (Nemak, TPCA, Hyundai…). Přitom opuštěné areály, často s vybudovanou infrastrukturou, chátrají a jsou to pravé vředy naší krajiny i měst.
Podpoříme využití opuštěných průmyslových a zemědělských areálů, kasáren, dolů a obdobných objektů. Dotace na podnikatelské záměry a tvorbu pracovních míst nasměrujeme k likvidaci starých ekologických zátěží a řešení obdobných problémů, které brání využití těchto areálů.
Prosazujeme zavedení krajinného plánu jako povinné součásti územního plánu a zdroje informací o hodnotě krajiny. Navrhujeme přesunout převážnou část zemědělských dotací na péči o krajinu a zlepšení jejího stavu a značné posílení krajinotvorných programů i ekologizaci komplexních pozemkových úprav. Podpoříme život na venkově a navrhneme podstatné zvýšení příspěvků na opravy kulturních památek na venkově. Podpoříme výstavbu potřebné technické infrastruktury, ale budeme bránit vzniku drahých megalomanských staveb, devastujících naši krajinu. Budeme prosazovat omezení legálních billboardů u komunikací a likvidaci těch nelegálních.
Jako nástroj k ochraně krajiny před zbytečným zastavováním chceme použít významnějšího zdanění nebo zpoplatnění změny využití pozemků (převodu na stavební pozemky nebo stavby). K tomu mohou být využity stávající instituty ochrany zemědělské a lesní půdy, jakož i nových nástrojů typu zpoplatnění zastavění biotopů dle upravené Hesenské metody.
Řada vážných a často nevratných poškození přírody a krajiny je způsobována těžbou nerostů a necitlivým umístěním tras vedení elektrického proudu. Budeme proto usilovat o změnu horního a elektrizačního zákona tak, aby podmínkou povolení těžby nerostů a výstavby rozvodných a přenosových sítí elektrického proudu bylo respektování zájmů ochrany přírody a krajiny, osídlení a dalších stávajících společensky prospěšných a šetrných způsobů využívání území.
I přes některé nesporné úspěchy ve zlepšování stavu přírody a krajiny přetrvává řada legislativních, správních, ekonomických, informačních a osvětově-výchovných problémů a překážek. Hlavním problémem dosavadních vládních (někdy i poměrně kvalitních) dokumentů je, že nejsou v reálné politice naplňovány. Zájmy ochrany přírody a krajiny jsou někdy demagogicky označovány za bariéry podnikání. Klíčový zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, potřebuje zlepšení, přitom je ale terčem tvrdých útoků a snah o eliminaci jeho účinků.
Principy zakotvené v zákoně o ochraně přírody a krajiny chceme hájit a budeme bránit jeho oslabování a oklešťování. Naše představy o ochraně přírody a krajiny budeme uplatňovat a koordinovat i s politikou EU. Mnoho návrhů a úkolů obsažených ve Státním programu ochrany přírody a krajiny ČR z roku 1998 nebylo splněno. Strana zelených dokáže lépe než kterákoliv jiná zajistit nejen jeho aktualizaci, ale také praktickou realizaci.